Tři koncerty v průběhu pauzy.
Leden , únor a kus března-jen tři koncerty, ale shodou okolností všechny tři po sobě. Nejdřív Animalfest pak Londýn a nakonec zimní Rockforpeople. Animalfest má svoji tradici-pořádá ho Pítrs, kterej dělá v Ekocentru, takže tam skoro vždycky hrajem a letos ještě přijali pozvání Sto Zvířat, Xavier Baumaxa,Volant, Burác, Troska z moska a chrudimský bigband.Všichni zahráli za cesták a za to jim patří vřelý dík. Letos to fakt vyšlo a na celou akci dorazilo neuvěřitelných 1100 lidí !!!! Vstupný bylo 80,-Kč a tak  se vybralo přes 80 000 korun, který se pak poslaly na záchytnou stanici pro zvířata  v Jaroměři. Doufejme, že takhle letos dopadne i Uganda-Kalkata... Dlouho jsme nehráli, takže jsme si koncert pěkně užili stejně jako ostatní. Jedinej,kdosi to moc neužil, jsem byl já (koncert byl v pohodě, ale TO potom..)- hned po poslední písničce jsem šel domů spát, protože jsme vyjížděli v 5 ráno na letiště a na mě padla role drivera.. Bylo celkem vtipný potkávat po probuzení ve 4 ráno ve městě spousty figur potácejících se po zdařilém večírku domů.Půl hodiny jsem strávil hledáním klíčů od auta, který Pítrs zahrabal do tajné skrýše pod stromem. Tajná skrýš,ale byla tak nějak rozsáhlejší, než jsem čekal a tak jsem jako krtek prohrabával zem.Pítrs si TO totiž užil asi o něco líp a tak ty klíče zahrabal fakt pořádně.  V půl pátý jsem konečně vyrazil pro Pítrse, kterej si akorát lehal do postele a napodoboval Homera Simpsona, kterej v jednom díle legendárního seriálu dělal zároven noční i denní...Svalil dozadu na sedačku a hned usnul.V Českém Brodě jsme nabrali Dydlu s Michalem a na letišti jsme se setkali s "pražskou" sekci.
Ještě nikdy jsem neletěl letadlem a tak jsem si připadal jako, když mi bylo 12 a já mohl poprvé sedět na předním sedadle auta vedle dědy. Kde jsou ty časy-děda už je dávno mrtvej a sedět brzy ráno v autě na předním sedadle(dokonce za volantem) a  mžourat přes přední sklo taky není zas takovej zážitek jako dřív. Daleko horší to měl Mejla, kterej má fobii z lítání a tak pro něj tahle cesta rozhodně nebyla cestou dvanáctiletého chlapce, který sedí  s rozzářenýma očima na předním sedadle vedle svého dědečka.Ale já jsem tak rozzářený oči taky neměl-to bych kecal. Spíš jsem si představoval  jaký by to bylo, kdyby se letadlo zřítilo a my tragicky zahynuli v kanálu La Manche.Možná by  regionální příloha MF DNES-Pardubický kraj  na titulní straně otiskla naše fotografie s nadpisem "SanPiego pláče pro své syny" Hned vedle by byl článek s nadpisem "Kdo chodí at platí" ve kterém by se vedla polemika o tom jestli má smysl zavádět  parkovací automaty pro chodce. Další sloupek by byl o kompetentním zásahu městského strážníka Řezáče, který třicetkrát praštil do obličeje Svípmího Rakovskiho(23 let 182 cm 69kg), protože kouřil na zastávce a vypouštěním kouře ohrožoval čekající zaměstnance podniku Paramo Pardubice po noční šichtě s kyselinou.. Ale to s naší smrtí by mělo ten největší nadpis.Úplně nejvíc by to rozjel místní Pardubický bulvár. Ten by se stím prostě nesral a nadpis "Nejdřív Svoboda, ted i Fixa!  Kdo bude další?" by naprosto zvítězil. Jo,jo-morbidní představy začaly fungovat a z centra fantazie se začaly vynořovat daleko šílenější věci , který radši ani nebudu rozebírat, protože ony se třeba potom můžou vyplnit. S některejma VF písničkama se mi to takhle děje-třeba taková "Hlava" se stala už asi stokrát. Pak mě trochu zamtazilo, protože jsem si vzpomněl na naši novou písničku. Je to takovej disco hit s textem "Já jsem ty jsi tady taky a dneska všichni chcípnem.." No, ale vzhledem k tomu, že jsme ji vyřadili, tak jsem se uklidnil, protože vyřazený písně se přece stát nemůžou. Nebo můžou? Stačí, že vzniknou v hlavě? Těžko říct. Možná se to dozvíme po smrti. ChaCha. A nebo nikdy. Možná to ví všechno Aštar ŠERAN a nebo magický Leoli GÁBOR. Kdybysme letěli do Panamy, tak bych toho možná vymyslel ještě víc, ale vzhledem k tomu, že to trvá asi necelý dvě hodiny, tak to dokončím až příště až poletíme hrát do  Panama city. Jako, že určitě poletíme.
Londýn je šílenej už jenom z tak krátkýho časovýho vhledu, kterej jsme měli k dispozici my. Jediný na co se dá zaměřit v tak krátký chvíli jsou lidi. Ono si tě to vlastně zaměří samo. Live in multikultura-každý obličej je jiný svět a to doslova do písmene. V jedný chvíli projdou za sebou zástupci všech kontinentů na týhle planetě. Nejlepší je na to metro-tam vedle sebe pěkně seděj a ty si je můžeš v klidu prohlížet.Škoda, že jsem si tam nemohl pojezdit víc. Ale kdyby bylo víc času, tak by mě asi metro přestalo bavit, takže se to asi nedá tak jednoznačně říct. Podle mě se to tady nakonec takhle promíchá všude, ale to už nejspíš nezažiju.
Pak jsme se ubytovali v hotelu s miniaturním pokojem-prostě jakej pokoj-takovej význam kapely a šli na nejletmější obhlídku místní čtvrti a pak do klubu. Před klubem se mihnul Roman Hlaváček Hlaváček-viz minulá historie a zmizel. Jenom jsme si podali ruce. Přežít   v tomhle městě rozhodně není prdel.Tak snad to vyjde příště. Klub byl punk a my jsme tam hráli s kapelou "Anticage" Jsou to kámoši našeho zvukaře Arnošta s novozélandským zpěvákem -ten je novej, takže ten jedinej asi Arnoštův kámoš nebude. Miluju svůj detektivní čuch, který uplatnuju  v propletených pavučinách společenských vazeb. Padlo několik historek o hudebním protloukání v London Townu a závěr je opět stejnej. Prostě to fakt není prdel, ale některý momenty můžou hrábnout vysoko a naděje v podobě tvojí vlastní víry, že se ti to povede každopádně existuje-hlavně když seš tak blízko v centru veškerýho dění.Ale ostatních je spousta... Všichni jsme toho měli tak nějak dost. Pítrs furt usínal, ale naštěstí technik Týmajkl( v naší zemi šéf agentury ing Michal Thomes)objevil v šatně flašku Jima Beama! Starej dobrej JIM. Rychle jsem ho vyrval z lačných spárů našeho managementu a začal se poctivě rozdělovat sám se sebou tzv "Mejla systémem", kdy řekneš "Dáte si někdo?", ale  už při dokončování slova "dáte" piješ..Pak už se na tebe všichni začnou vrhat. A ne pohledama. Konec trapného humoru a začátek reality. JB je  sice drahej jak svina, takže se k němu jen tak nedostaneš-ale tady byl zadarmo a co si budem nalhávat-třeba mě osobně po dvou dnech nespánku dost nakopnul. I klub se celkem nakopnul. Dorazilo necelých třista lidí a to byla nečekaná výhra!!-jasně moh bych napsat, že přišlo 268 lidí, ale to stejně přesně nevím a když napíšu "necelých třista", tak se z toho postupem času stane, že "no skoro bylo úplně vyprodáno a to jsme hráli proti Bloc Party-chápeš.. Ve chvíli kdy se tě nezúčastněná osoba(fanoušek Bloc Party) zeptá a pro kolik lidí ten klub byl, tak ty briskně odpovídáš-no tak pětikilo by se tam vešlo, ale to už by bylo fakt hustý a NELŽEŠ .Informace mutuje a šíří se dál Už jenom čekáš na to až například redakce serveru freemusic otiskuje novinku "Fixa dobyla  Londýn" a pak sleduješ další přetiskovače s ledabylým výrazem ve tváři začínáš všechny odpovědi na téma tvůj průlom na ostrovech-"Hele víš co není to prdel... Chápeš, hotely-příště to dáme i s Manchesterem..."S anglickým přízvukem.Jedině. Když můžou Švédi, tak proč ne my-"Jasně dám si na tebe toho Jim  Beama-rozhodně mě to neurazí...  Myslím, že podobnost mezi rybářem a hudebníkem určitě existuje. To je jedno-byla dobrá nálada, lidi pařili a my hráli pořádně. Publikum bylo složený z Čechů, Slováků a Poláků. Angličanů tam bylo tak deset a byli to většinou chlapi, který v Londýně sbalili ty naše krásné slovanské dívky. Jeden černoch tam řádil jako blázen-sice jsem z něj v tmavým klubu viděl jen zuby a bělmo, ale i to mi stačilo. Vlastně to byla taková rodinná slovanská  akce s řádícím černochem-dorazili i moji dva spolužáci(běloši) z VŠ Péta Svoboda a Honza Mlčák! Museli jsme trochu popít a zavzpomínat na starý časy z Ústí nad Labem. Chyběla tam už jenom Natálie, Sylva§spol.. Je zajímavý, že občas člověk musí vyrazit úplně do jiný země , aby potkal lidi, který se vzdálili díky uběhlýmu času a tady jakoby není ten impuls k tomu setkání i když je to vlastně mnohem  blíž. Jsem fakt zvědavej koho potkáme v Panamě..Že by se tam objevili Dejmal s Terezou nebo Zdenda Kostelda? Ono to asi není o těch vzdálenostech, že... Nakonec jsme se odpotáceli na hotel a já jsem celou cestu nechápal kolikrát Ti musej něco ukradnout, aby sis to hlídal, šlo vlastně o to,že někdo si holt kytaru z klubu odnese a někdo na to kašle. Závěr s odstupem je, že každej si má právo na svoje rozhodnutí. Vím to už dávno, ale někdy to nechápu.(interní-dále již mnou zbytečně nepitvaná a  nerozebíraná záležitost-s odstupem času vtip,že...)Přišel konec večírku, kterej pokračoval dál bez naší účasti až do sesti do rána, ale na to z nás nikdo neměl-příště to bude jinak, ale i tohle stálo za to!Byl jsem totální Hrabal Mrtvolovič a svalení se do  postele bylo jako dlouhý polibek od  Galadriel na dobrou noc se zašeptáním zásadních vět pro další existenci v tomto světě. Jak málo může někdy znamenat tak hodně. Všichni to potřebujeme-jíst, spát atd..O té další naší existenci až příště. Každopádně tento rok neuvěřitelně dodržuju systém-co koncert to historie. Není to nádhera?Začal čínskej rok vepře-co začneš-to vítězně dotáhneš do konce, je to dobrý, hodnotný a ty seš v balíku...Chacha. Prostě komerčák! Takže deska, koncerty, historie-všechno to pojede. Příště o návratu z Londýna a samozřejmě o zimním RFP. Yes.