Historie //
V legendárním původním klubu Žlutý pes, kam jsme chodili a kde jsme se v podstatě nejblíže seznámili, visely nahoře na trámu nohy bez těla.
A pod nima se děly různý příběhy a situace.
Ty nohy byly samozřejmě umělý. Proto tam tak dlouho vydržely. Vlastně tam vydržely celou dobu.
Proces definitivního vzniku písně je někdy pěkně dlouhá, táhlá zákopová válka.
Boty proti bustru. Taková jednoduchá vypalovačka, ke který byla překvapivě asi nejdelší cesta. Nefungovala hudba, nefungoval text, takže bylo nejjednodušší to vyhodit, ale dlouhodobý zkušenosti na mě ze zákopu křičely: Na každý desce je píseň, která vypadá, že je k ničemu, ale nakonec se ukáže, že je dobrá a někdy je i jedna z nejlepších.
První zlom přišel ve chvíli, kdy jsem zůstal sám ve studiu, když jsme dotočili demáč, a pořád jsem si říkal, ty jo, co mě tam štve? Pak se šel projít, chodil jsem se po Seči, kde se vždycky soustředíme, mezi opuštěnýma rekreačníma chatkama, a tam jsem na to přišel.
Basová linka ve sloce je divná. Je taková tupá.
Tak jsem si do toho začal zpívat jinou basovou linku. Tu jsem taky po návratu do studia hodně neumětelským způsobem nahrál. Mejnovi se to líbilo, neurazil se, předělal to a nahrál to znova. Mejlovi se zase nelíbila melodie refrénu, a tak jsem ji předělal podle jeho kytary.
Hudba začala fungovat.
Napětí se dostavilo tam, kde mělo celou dobu bejt, a pak to vybouchlo. Text začal fachat, když jsem jednou šel městě a viděl jsem, jak se ti dva, který jsem tak dlouho neviděl, potkali, a do toho mi vlítla vzpomínka na ty nohy, pod kterýma tančili.
Byl to jen takovej miniaturní útržek, kterej vlítnul do mýho mozku a rozplynul se jako pára nad hrncem.
Usmíval jsem se, protože jsem věděl, že už to mám. Hnal jsem domů, a dokud to nebylo hotový, tak jsem nevylez ze svýho kutlochu. Pak jsem to nazpíval a šel jsem spát. Ráno jsem si udělal kafčáka a pustil jsem si to.
Bylo to tam!
Před odjezdem do Jámoru jsme hodně zkoušeli. Troufám si říct, že to bylo opravdu tvrdý zkoušení. Už jsme tenkrát věděli, že to Mejn balí, a už nás taky přešla taková ta vzájemná rozhozenost z toho, že to tak je, a soustředili jsme se jenom na to, abysme si to poslední nahrávání fakt užili.To znamenalo dostat písně pod kontrolu, aby to nebyl línej mezek ani splašenej kůň. To se myslím povedlo.
Asi by měl před každou deskou někdo odejít. Ale pak by se moh zase vrátit. Hehe.
Bonbónkovou nadstavbou celý songy je harmonika Ondry Ježka, která odhalila, že podstatou týhle písně je western. Mix mi přišel ve chvíli, kdy jsem se doma díval na film Pro hrst dolarů. Byl jsem opravdu nadšenej. Scéna, kde týpek sestřelí klukovi jablka a jeho protivníci, když to viděj, taktně odejdou, by se měla použít jako klip. No jo. Jsem taky režisér.
Akorát by mě zajímalo, co se stalo s těma nohama. Nejspíš je Lumír vyhodil. Určitě je vyhodil. A přitom je moh vydražit na aukru. Zvlášť teď – chacha. Já bych ale asi nepřihazoval. Kouknul bych na ně, to jo, ale doma bych je mít nechtěl.
By to bylo jak v Adams family-akorát místo ruky by nám po bytě běhaly nohy.
