Nová deska vznikla během roku 2004.

Začalo to asi takhle-v březnu 2004  jsme měli jet sérii koncertů s polskou kapelou Hey.Těsně před začátkem si náš baskytarista Mejn zlomil ruku.Pak mu ji zlomili ještě jednou,protože mu blbě srostla..

Já s bubeníkem Pítrsem jsme zase zlomili motor naší dodávce-zadřel se.No spíš-zadřeli jsme ho.Ještě před začátkem celého slavného tour s Hey jsme měli hrát sami v Krnově.Tam nemohl jet ani kytarista Mejla.Seděli jsme s Pítrsem ve zkušebně neměli jsme auto,spoluhráče,energii-byla to fakt "krása nesmírná".

Lehce depresivní situaci jsem se rozhodl vyřešit přísunem nikotinu a jsem si šel ven zakouřit.Uplnou náhodou šel kolem  exkytarista legendární pardubické kapely Rozmazané děti Roman Hlaváček,kterej prohlásil,že pojede hrát! s náma...

Zkoušeli jsme dlouho do noci a pořád jsme si měnili nástroje.Chvíli jsem hrál na basu ,pak na španělu, pak zase na elektrickou kytaru.Jediná jistota bylo ta,že Pítrs bude hrát na bubny a já zpívat.Byl to zmar,ale zmenšoval se.Druhej den jsem sehnal bráchu s autem a vyrazili jsme.

Nejlepší byla bratrova otázka,když přijel a uviděl nás tři-mě Pítrse a Hlaváčka.

"Vy máte nějakou jinou kapelu?"

Koncert v Krnově byl výbornej-na konci si Hlaváček sundal tričko a ukázal lidem kérky.Lidi řádili a po akci ke mně Roman přišel a říká.

"Takhle jsem si x let nezahrál!"

Měli jsme z toho s Pítrsem dobrej pocit,protože z naprosto šílený výpravy jsme se vraceli jako králové a ještě jsme nakopli kytaristu z legendárních Rozmazanejch dětí!

Takže tady někde začala nenápadně vznikat další deska vf-nebo to teda já  takhle osobně nestandartně vnímám.

Ne,že by jsme něco složili-to vůbec-neměli jsme žádný nový písničky,ale přišlo mi,že sinusoida zase šplhá k závratným výškám.

To,že se to ještě několikrát změnilo je jasný,jenže můj zpětnej pohled se zachytil právě tady a nic s tím neudělám.

Epilog toho všeho byl ten,že Mejla přivezl diplom,za Mejna zaskočil Aleš Zenkl ,Mejnova ruka srostla dobře ,novej motor stál hodně peněz a Hlaváček odjel do Irska.A bylo jaro a všechno kvetlo...

    V létě jsme několikrát odjeli k Pítrsovi na chatu.Je to hodně příjemný místo,kde se dobře hraje a vůbec to tam vždycky tak nějak dobře vzniká.

Většinou jezdíme ve třech-já,Mejn a Pítrs.Mejla je samostatná jednotka-přestěhoval se do Prahy,kde pracuje a tak se na tu chatu nemá šanci dostat,protože to skoro vždycky vznikne náhodou.Naposledy to bylo tak,že tam jel Pítrs sám a Mejn ho náhodou potkal na nádraží.

Zavolali mě a jeli jsme tam všichni.

Přes léto takhle vzniklo cca 25 písniček,který jsem si natáhnul do počítače a strávil jsem s nima doma zbytek léta a celej podzim.

Písně chtěly svoje příběhy-některý příběhy hned hladově spolkly,jiný odmítaly hned nebo za chvíli.

Ze začátku mně to šlo pomalu,ale na konci října jsem jel jako "maskot" do studia C v Ostravě s kapelou Chocolate Jesus.Proces nahrávání mě naprosto pohltil a hlavně ve mně zůstal i po návratu.

Začal jsem mít strach.Ve studiu se totiž vždycky ukáže pravda.

Naštěstí se mi podařilo přeřadit z dvojky na pětku.

Během listopadu jsem plnil stěny svýho bytu různými variantami hluku.Byl to zpěv,řev,nesmyslné skřeky a někdy snad i funění a slintání-to když už byla fakt krize.Bavilo mě to.Nejlíp to fungovalo v noci.Zběsilej rytmus města se zastavil a já jsem začal.

Trochu jsem sice převrátil ten svůj bio-rytmus,ale i to bylo ku prospěchu celý věci.

Bylo to jako za starých časů na noční  brigádě v pekárně-rohlíky jedou za sebou, já mám ve walkmanu "spanish caravan"a neděje se nic a všechno je blízko.Sousedi to tolerovali poměrně dobře-je to přeci jenom starej činžák a zdi jsou tlustý.

Jo a protější soused hraje na banjo.

To je taky dobrý.Jednou spolu něco natočíme.

Začátkem prosince jsme do zkušebny navezli spoustu mikrofonů-asi čtyři-jeden k base,druhej ke kytaře,tři k bicím a jeden na signalizační zpěv,kterej se nenahrával.

Asi by bylo dobrý zdůraznit zde to,že po nahrání druhý desky jsme skoro rok neměli zkušebnu.Bylo to strašný.

Nakonec se nám podařilo nacpat vf do zkušebny,kde už zkoušely kapely East Park a Ready Kirken.Takže jsme se s Kirkenama zase sešli na jednom místě jako v období před první deskou.

Naše další zkušebna je dost zvláštní  území a zkoušelo tu před současnou sestavou spousty jiných "sanpiego" kapel.První v ní hrál můj brácha na bicí v dívčí kapele.Dodnes tam je koberec z našeho obýváku-brácha ho tam přitáhnul a on tam vydržel mnoho let.Proč to vlastně píšu-v tom obyváku jsme měli gramofon a vinyly a já u toho gramofonu strávil během svýho dětství hodně času.(nejzvláštnější chvílí byl poslech písně Lucy in the sky od Beatles.To je jedna z nejgeniálnějších písní-vůbec celý album st,pepper je dokonalá záležitost-z pohledu mých tehdejších 6 let i ted).

Ležel jsem na tom  koberci, koukal jsem se na reproduktory a poslouchal.Vždycky jsem si představoval,že ty kapely žijou v těch bednách a že to tam voní vinylovým parfémem...

Takže,když jsem poprvé vlezl do té zkušebny,tak mně tak trochu připadalo,že  se sem celej  ten "dětskej" prostor přemístil a že je to prostě TO správný místo,kde se bude dobře hrát.Na druhou stranu je to hrozná díra,svítí tam jedna žárovka a tahání aparátu dolů o půl čtvrtý ráno není zrovna nejlepší životní moment.

V létě je fakt lepší vypadnout z města a nahrávat mimo aglomerační šílenství... Abych to zkrátil-tady jsme natočili finální demo pro producenty.Vzal jsem si to zase domů,že to za dva dny přezpívám a pošlu to Filimu,kterej už mě začínal bombardovat sms,že to chce.

Trochu jsem se opozdil-začalo mi z toho totiž už trochu hrabat a propadl jsem psychu,že to musím ještě předělat atd. atd.Do toho všeho stále drsnější sms s tématem KDY?-podle mě si Fili v tý době myslet,že nic nemáme.

V té době měly proběhnout další koncerty s Hey-tentokrát v Polsku.Těsně před první serií jsem to konečně poslal.Bylo to 23 songů.Fiala se Slezákem jich vybrali cca 12-13,no a my jsme z těch nevybraných vybrali ještě 4 nebo 5 dalších.I my jsme měli svoje favority...
   
  Do Ostravy jsme odjeli na začátku ledna.Po cestě jsem si vzpomněl na situaci z minulýho nahravání.Jeli jsme namačkaný ve formanu, neměli jsme prachy -celou dobu jsme spoléhali na to,že se prodají kamna ze zkušebny,který jsme dali do zastavárny.Neprodaly se.Cestou nám došel benzín.Strašně chumelilo a Mejn s Pítrsem vyrazili v tý vánici na benzínku.Jejich vzdalující siluety mizely za horizontem.Haha.Nahrávání základů nás pěkně vysálo.

Každou songu jsme hráli minimálně 20krát.Zjistilo se,že rytmická sekce hraje nejlíp,když do toho naplno zpívám.Po čtyřech dnech jsem se stal opravdovým vyřvaným dezolátem.Ale nakonec se to nějak zlomilo a povedlo se nám to nahrát-osud nás měl rád a po utrpení přišla odměna.Jenže energie z toho utrpení se dala navrážet do desky a byla škoda,že skončila v některých zmizelých pokusech

Ještě rok potom jsme se dohadovali, kdo za co může a proč nám to nešlo a závěr všeho byl ten,že to asi bude tím,že jsme nebyli moc připravený.

Trvalo to dlouho než jsme se podívali za egohradbu,ale podívali jsme se tam.Jo a ty kamna se nakonec prodaly.Takže v porovnání s minulou výpravou jsme ted neseděli ve starým formanu,ale ve starým fordu-dodávce.Vidím to jako by to bylo dnes-není to tak dávno.Už jen začátek je je happyend-odhodlaná čtyřka sedí v dodávce,která není napěchovaná drogama- je napěchovaná odhodláním.Hlavy se rytmicky pohybuji do rytmu drncání vybrakovaných tlumičů.Míjíme místo,kde nám minule došel benzín-střih na palubní desku-ručička ukazatele stavu  nádrže je úplně jinde než minule.

Cynické ušklíbnutí řidiče.

Průjezd industriální Ostravou-tohle město má svoji poetiku,proplétáme se jím až do cíle.Poslední scéna z cesty.Vrcholný kýčovitý okamžik pro čtenáře těchto slintů-k zemi se řítí padající hvězda.Stojíme před studiem.Cumím na to přes přední sklo a  nedá se nic jinýho dělat než vyzvat zbytek:

"Kurva přejte si něco at tady nechcípem jako minule."

Bylo to asi nejlepší nahrávání.Začínali jsme kolem 9 hodiny a končili jsme kolem desátý večer.Základy jsme nahráli ve třech.Byli jsme co nejvíc u sebe v trojúhelníku a hráli jsme dohromady.Cejtil jsem,že se propojujeme a že se daří.Mejn si přivzl do studia i svoji židli-to byl jeden z rozhodujích momentů...

Pítrs chodil sám cvičit do zkušebny a tak hrák taky dobře.

Některý songy jsme nahráli na první pokus-to je fakt docela dobrej pocit.Párkrát jsme se zasekli,ale proti minulý anabázi to byla pohoda.

Produkce nás vedla-touhle jednoduchou větou nemůžu popsat jejich práci,ale kdybych to měl rozvinout,tak by to bylo fakt na dlouho.Asi bych to ve zkratce napsal tak,že ve vztahu producent-kapela je důležitá naprostá důvěra z obou stran.

Jinak je to na hovno.

Ega jsme nechali v Sanpiegu v zastavárně.

Překvapivě se neprodaly...

Mejla seděl vedle na hotelu a dělal si kytary.Večer nám to pouštěl z kompu.Nakonec jsme nahráli 16 věcí s tím,že ještě něco vyhodíme,ale nakonec nebylo co.Mejla nahrál super kytary a opět nás rozložil...Já jsem to skoro všechno nazpíval.

Zbyly mi tři písničky.Dvě jsme vymysleli těsně před studiem a jednu přímo v něm-sice jsem se snažil o to,abych se tomu vyhnul a nemusel psát texty na poslední chvíli,ale stalo se.Takže jsem se po týdenní pauze jel ještě jednou do Ostravy a tam jsem si dal samostatnou jednotku.Dozpíval jsem to a nakonec jsem tam zůstal se Slezákem i na míchačku.No a to je asi všechno-ještě bych tady chtěl napsat pár komentářů-tzv track po tracku.

Nebudu ale nic vysvětlovat,protože každej má svoji hlavu,protože někdy to je podle mě úpně jasný no a protože si myslím,že když odhalíš písen tak umře-no a to je škoda.

Tančírna-producenti ji nevybrali z původního demosnímku.Jenže to byla jedna z našich oblíbených věcí,tak jsme si ji zkusili nahrát.Nakonec otevírá celou desku.Pamatuju,že když jsem to nazpíval,tak mi Slezák do sluchátek řekl:"No ty ses ty dva roky musel hodně bát-pojd si to poslechnout"-a bylo to.Nemůžu opominout super kvákadlo jednoho ze dvou hostů-Macha z Chocolate Jesus

Komik lobotomik-Rokenrol.Sanatorium Chucka Berryho vítá své pacienty.Jsem jeden z nich.Je to pohoda a je to strašný...nebo vlastně obráceně.

V TArga Florio-vznikla těsně před studiem,ale nešla nám nahrát.Už jsme chtěli nechat jednu verzi,ale pak přišel nečekanej záchvěv a my to ještě jednou zkusili-no a zadařilo se.Dohnali jsme se.Závěrečné zlepšení vyvolalo úsměv v tvářich producentů.

Snídaně z elektřiny-neustále se o ní mluvilo tak,že ji vyhodíme.Mé spoluhráče napadlo zkusit do písně pro nás netradiční housle.Písen je dost zimní a mrazivá.Venku začala ultra kalamita.Adam Karlík tím zázračně projel na letních gumách a zázračně to nahrál.Nechali jsme to tak.

Mažoretka-moje oblíbená věc-na demosnímcích moc nefungovala,ale nakonec je tam přesně taková intimní atmosféra,kterou jsem tam cítil.Písen na to nevypadá,ale při nahrávání nás stála dost sil.Jeden večer jsme to nezvládli.Produkce zahlásila:"Dneska jste už na dně-nahrajete to ráno.Přesně tak to dopadlo.
 
Odraz slunce v karaoke-první pokus a za sluchátek se ozvalo:"Budete se tomu divit,ale i já někdy uznám první pokus".He.Byl to pěkný zážitek.Něco jako koncert Modern Talking.To byl samozřejmě vtip.Nejlepší koncert byl v červnu- Pixies ve Vídni.Jsou ale Pixies v nějakým karaokejukeboxu?

Robinson-zvláštní písen,která taky vznikla na poslední chvíli.Textem jsem se dobře bavil,ale nejdřív jsem na něj vůbec nemohl přijít!Tak mi producenti řekli at do toho aspon nahraju něco na kytaru,když už  nejsem schopnej nic vymyslet.Jejich cynický výsměch byl trestem pro mé ego v zastávárně.Zivotním solem jsem je odrovnal a pak jsem je ještě dorazil textem...Ještě že v noci dávali film Rocky3.To byla inspirace.

Krása nesmírná-ráno jsme vždycky před nahrávání hodinu jamovali.Jednou z toho vznikla krása nesmírná.Byla to tzv.dobrá náhoda.Produkce nás poslouchala,když nemusela a nám se dobře hrálo.Nejoblíbenější písen Mejly s Mejnem.Pítrs má nejradši Krabici a DDR kapelu.Já samozřejmě svý solo v Robinsonovi.....

Francouzka zpívá chanson-tak tohle jsme taky nahráli hned a vůbec jsme tomu nemohli věřit.I zpěv byl asi na druhej pokus-moc se mi tam líběj mejlovy kytary a nečekaná depkoidní pasáž na
konci.Strašně mě bavilo řvát na konci éééémocéééééé!!!!

Ve sladký ulici-před nahráváním týhle věci nám producenti postupně vyhodili zbytek našich favoritů.Byli jsme docela rozklížený a to se celkem promítlo do zoufalství a energie celý písně.Všecno se tam žene jedno přes druhý.Zachránit co se dá a zmizet vteřinu před výbuchem.
 
Jak bubnuje Charlie?-Charlie bubnuje pořád stejně-to je jasný.Přesně si pamatuju,jak jsme to u Pítrse na chatě nahráli pak jsme si dali kafe a smáli jsme se tomu jako blázni.Mám pocit,že se to přeneslo i do studia.jsem rád,že jsme to nakonec nahráli ještě jednou o něco rychleji.Jo a bicí nám nepůjčil CHarlie,ale Franta Vrána ze Tří Sester a my mu moc děkujeme!

Krabice-nejstarší písen-byla už na prvním demu.Je to dost depresívní záležitost,která všechny pěkně vysála.Nahrávali jsme ji dlouho.Nakonec se to povedlo.Zbytek noci se vyvíjel tak,že jsem hypnotizoval tv-Kill Bill1 a Kill Bill2 plus piva a mlčení.Nakonec odplížení se do postele.Vítr byl příznivý....

Východoněmecká kapela-po krabici nemohlo nic jinýho zachránit situaci-hehe-metoda šoku.Co o tom dál napsat-snad jen to,že písen natolik ovlivnila naši agenturu,že si na festival pozvala Toten Hosen...

Samurajské meče-někdy se mi ve spánku zdaj různý melodie a tady se mi zázračně podařilo se probudit a nahrát si to.to,že jsem si doma instaloval nahrávací zařízení bylo velkým přínosem.Spousta nápadů nezmizela.

Meloun-Kiss nebo Doors?Sežrat?Nesežrat?Odpustit?Neodpustit?Fakt nevím.Co se týče melounů-tak jsem byl jednou stopem v Itálii, už jsem měl jenom pár lir a stopoval jsem na silnici,kde byl i prodavač melounů.Výtahnul jsem poslední nízkou bankovku a ukázal na malinkej,štavnatej melounek.Borec se na mě podíval,odehnal mouchy ze schnilýho reklamního vzorku a podal mi ho.Mouchy byly zpět ve vteřině-tak jsem šel zase stopovat.Tohle je úplně mimo mísu,ale když mě to napadlo...

Iluze- písen na závěr desky.Jeden z těžkých oříšků-nešlo nám a to.Hráli jsme to furt dokola jako blázni.Nakonec jsem úplně přestal vnímat realitu a to byl možná klíč pro všechny.Zároven to byla velká odměna při míchačce.Cítil jsem velkou radost a i tečku za tím vším.