Poslední akce, která musela proběhnout, aby vznikl výsledný nosič s naší nahrávkou , byl mastering. Moc prachů už nám nezbývalo-rozpočet se ještě trochu nafouknul a tak jsme se bavili o tom, jak to uděláme. Ve hře totiž byla mnohem levnější varianta u nás.Když jsme se o masteringu bavili s Guyem, tak se na nás podíval a řekl.

„Na masteringu už by v týhle chvíli nebylo dobrý šetřit. Byla by škoda to odfláknout.Všechno, co já nahraju nebo smíchám dávám zmastrovat Tonymu.“

Pak významně zvednul svý obočí a dodal.

„Tony je totiž nejlepší na světě.“

Sdělil nám to klasickým „fixsenovským“ způsobem. Nebyl to projev Fidela Castra. Byly to výše napsané věty pronesené naprosto klidným hlasem, po kterým následovala definitivní tichá pauza nebo spíš tečka, pokrčení ramen, svěšení koutků a otočení se ke svý práci.

Takže jsme to objednali u Tonyho.

Sešli jsme se u Mouchy ve studiu. Já, Bodie a Doyle. Poslední díl seriálu. Vymysleli jsme pořadí, konce písní a pauzy mezi nima. Druhej den to „Bodie“ poslal do Londýna. Mistr světa Tony společně s Guyem to zmasterovali a poslali nám to zpátky. Bylo to definitivně a nezměnitelně hotový. Schovali jsme nahrávku u Mouchy doma. Domluvili jsme se, že si to nikdo z nás nevypálí. Že si prostě od toho, co jsme vytvořili, odpočinem a pak to pro nás bude úplně nový a nebude hrozit, že se to někde předčasně provalí. Samozřejmě, že to chtěl každej hned poslouchat, ale domluvili jsme se jasně, takže každej musel překonat absťák po výsledným záznamu.

Chtěl bych zde vyjádřit velkej respekt a dík Dušanovi a Mouchovi za jejich práci - stejně tak Dydle za celou logistiku akce. To je poslední věta, která se týká umělecký fáze. Na konci se sluší poděkovat.

Umělecká fáze totiž skončila a my museli vyřešit, jak to vlastně vydáme. Jednou za čtvrt roku se scházíme v Českým Brodě. Je to mezi Prahou a San Piegem a hlavně tam sídlí naše agentura Ameba. Naplánujeme, co bude dál a tak to většinou je.

V dubnu jsme se tam sešli a přemýšleli jsme, co s tou nahrávkou uděláme. Ještě před tím jsme sečetli všechny položky - byly to troj až šestimístná čísla. Z nich vzniklo to nejmíň sympatický číslo s mínusem vepředu - tohle číslo mělo sedm míst. Haha. Nevím už, kdo to byl, ale někdo tu větu po oznámení výsledný cifry pronesl:

„To je teda, ty vole, vážně klenot!“

Takhle nějak vznikají názvy, ale ta deska se tak kvůli tomu nejmenuje.

Byla to docela vtipná situace. Ekonomickej rozměr na papíře hovořil jasnou řečí a díky tomu, že to bylo na papíře, to bylo tak nějak jasnější, že to byla kurva drahá deska. Měli jsme několik možností nebo vlastně nabídek, ale nakonec jsme se rozhodli, že založíme San Piego records a vydáme si to sami.

Mně osobně na tom nejvíc lákala ta představa, že my budeme mít ten sklad a my taky budeme mít opravdový přehled a bude to naše dobrodružství až do otevřeného krutého konce nebo nečekaného happyendu (to, jakej to bude mít konec, máte dost v rukou i Vy..). Druhá strana mince byla ta, že k nákladům přibyla další položka - výroba nosičů. Mince má vždycky dvě strany. Chvíli jsme nad tím koumali a pak jsme to uzavřeli větou.

„Hele, když už jsme to sami dotáhli až sem, tak to taky sami dotáhnem až do toho konce, kterej prostě nějakej bude tak jako tak!“

Bylo jasný, že ve chvíli, kdy naše CD opustí Mouchův byt, bude okamžitě někde ke stažení na internetu. Taková je doba, taková je reálná situace. Ta situace má svoje klady i svoje zápory. Každej je známe, každej jsme zastánce toho nebo tamtoho směru nebo něčeho mezi tím -nemá to cenu tady rozpitvávat. Je to prostě jak to je - kdyby se lidi najednou naučili telepaticky komunikovat mezi sebou, tak by třeba telefonní operátoři byly taky v podobný situaci jako jsou ti, co něco nahrajou - hehe. Sebelítost - to je moje (neberte to tak, to jsou jen ty moje debilní příměry..)

Jenže telepatický propojení je v plenkách, takže telefonní operátoři jsou v klidu a můžou dávat nabídky. Přišla nabídka od T-mobile a my jsme ji vzali, protože jsme žádnou lepší nedostali. Nabídka byla tato - když dáme nahrávku ke stažení na jejich portál - (systém Wohnout), tak nám daj skoro všechno, co vyberou od lidí, který nám za to něco daj (nic jinýho za to, že to tam k nim dáme, navíc nedostanem, kromě propagace toho, že to tam je). Ty lidi, co za to zaplatěj jste Vy - nebo teda vlastně menšina z Vás. Většina z Vás si to stáhne zadarmo - to je jasný, ale myslím si , že mezi Váma jsou i takový, který si třeba přečetli celej tenhle příběh a pochopili, že nahrát desku není stejně náročný jako ji jen tak stáhnout za minutu - že ta nahrávka má nějakou hodnotu a je za ní nějaká práce.

To byl taky jeden z důvodů, proč jsem tohle celý psal. Lidi by měli vědět, jak se točí deska a co to stojí energie, času a samozřejmě i prachů. Další důvody byly ty, že mě to bavilo a taky to, že až budu vyřízená troska, tak si to budu moct přečíst a budu vědět, co se dělo v době, kdy moje paměť byla v lepší formě. Díky tomu, že to je zadarmo, to taky není pro nikoho zajíc v pytli. Každej má možnost se rozhodnout, jestli nedá nic nebo dá to, co uzná za vhodný, protože si to může poslechnout předem.

Samozřejmě, že počítáme s tím, že nám třeba někdo bude nadávat za spojení s T-mobile, ale věřte, že naše jediný „růžový“ tričko je to, že to je na jejich hudebním portálu. Taky se vůbec nechceme stavět do polohy Radiohead nebo tak něco - prostě potřebujeme dostat alespoň část těch peněz zpátky, pak doplatit dluhy a nastřádat peníze na nahrávání další desky, která vyjde až přijde její čas.

Nahrávka bude od 9.9. 2009 po dobu jednoho měsíce ke stažení na T-mobile stránkách a fyzické CD a vinyl budou od stejného data na prodej jenom na našich stránkách a na našich koncertech. Po měsíci ho bude možný koupit i v obchodech. Děkujeme předem každýmu, kdo něco pošle nebo si to rovnou koupí. Booklet originálního CD bude nestandardní - Mejla na něm maká dnem i nocí. Tím chcem odměnit každého, kdo si koupí originál. Kdo si CD koupí po internetu na našich stránkách - dostane ještě navíc speciální věnování v podobě opravdového věnování.

„Díky, Maxmiliáne! Márdi nebo Mejla nebo Mejn nebo Pítrs“

Opravdoví nadšenci si můžou koupit i avizovanej vinyl (taky s věnováním). Takže každej z Vás má několik možností, který se nacházej mezi bodama „zadarmo“ a „díky Maxmiliáne“.

Díky všem, který to celý dočetli až sem. Děkuju za vaše ohlasy, názory - vždycky mě to nakoplo k tomu napsat další kapitolu. Takhle nějak to celý bylo. Za pár dní to bude venku. Blog ještě nekončí - přijdou ještě bonusová vyprávění o vzniku a nahrávání jednotlivých písní, odpovědi na dotazy, aby do 9. září řeč nestála.

Bonus - "KLENOT TOUR 2009":

23. 9. Praha - Lucerna Music Bar - křest alba Klenot (host Umakart)

24. 9. Praha - Lucerna Music Bar - křest alba Klenot (host Umakart)

16.10. Hradec Králové - KD Střelnice

17.10. Strakonice - Kulturní dům

20.10. Ostrava - Garage

21.10. Brno - Semilaso

22.10. Opava - KD Na Rybníčku

23.10. Zlín - Masters of Rock Café

27.10. Olomouc - U Klub

28.10. Olomouc - U Klub

31.10. Ústí nad Labem - KD Národní dům

5.11. Plzeň - Šeříkovka

6.11. Pardubice - Abc

12.11. České Budějovice - KD Vltava

13.11. Jindřichův Hradec - Kulturní centrum