Gigi na tom byla stejně jako Bubák.

Byla taky dlouho ve skladu opuštěných písní a teď přišel její čas. V jejím případě to bylo horší v tom, že to byl trochu nespravedlivě zavřenej vězeň. O definitivním propuštění rozhodl okamžik, kdy Pítrse napadlo, že bychom mohli protáhnout závěrečnej refrén. Tím přišel ten správnej závěr, kterej dobře vygradoval zápas mezi hodným a zlým psem.

A to zná asi každej. Každej bojuje.

No a tím by to mohlo skončit, ne?

Ale to by toho moc ke čtení nebylo.

Vo čem to jako je? Kdo je to Gigi?

To si každej musí najít sám. Každej má Gigi.

I Bibi Balderis, kterej vylez z bytu. Už v něm byl dlouho zavřenej a venku byla krásná smutná neděle. Pomalu mu zase končil víkend. Ale nebyl to ten víkend jako vždycky. Byl to víkend po výbuchu. Bouchly v něm saze, bouchlo mu v mozku nebo v San Piegu bouchla továrna nebo prostě něco někde bouchlo. Hluk už byl pryč, ale prach se ještě pomalu snášel ve chvíli, když ještě někde za rohem seděl u stolu a žmoulal kovový pade.

Každá mince má dvě strany.

Roztočíš ji na stole a něco spadne a možná to bude ve chvíli, když servírka bouchne nedělním pivem do stolu. No vlastně ho tam jen tak opatrně položí, protože v neděli se pivem nebouchá. Aby se lidi nelekli, když jdou kolem do kostela. Nebo spíš aby je to nepřilákalo.Chacha.

Dejme tomu, že to by mohla bejt ta jedna rovina.

Ty další bych si s dovolením nechám pro sebe. Už jsem to říkal hodněkrát.

Píseň, kterou prozradíš, zemře.

Zní to pateticky a tak nějak to dělá z hovínka lepší h…o. Jak bych to teda nepateticky a nehonosně vysvětlil, aby to došlo pochopení? Zkusím to. Myslím si, že vždycky existuje jen jedinej a pravej důvod, moment,věta, vteřina, bouchnutí srdce, proč text vznikne.. Může to bejt cokoliv v tomhle vesmíru mezi tím hovínkem a koncem Vesmírný odyssey.

Ale jedno platí furt – je to je jen tvoje. A to si nech.

„Uganda, Uganda,“ řve ironickej blíženec do ucha. Mávám rukou. „Nuda kámo. To jsi moh vytáhnout něco lepšího, šulíne, ale kvůli tobě ji nezabiju.“

Končím.

Vzpomínám si na jednu písničku, kde se zpívalo: „Řekne ti to, co neví sám.“

To teď trochu dělám.

Vůbec nevím, jak jsme to v Jámoru vlastně nahráli. Pítrs to odklepnul a bylo to tam. Bylo to jak jedno roztočení mince po stole. Start, rotace, vrtění na dopadlý straně a ticho.

Pamatuju si, že když jsem byl malej, dávali takovej francouzskej seriál o letcích a byl tam takovej týpek, kterej se jmenoval Oliviére. Vždycky když se s někým dohadoval o tom, kdo bude dělat něco nebezpečnýho, tak vytáhnul minci a řek: „Hodíme si“.

Hodil tu minci do vzduchu a vždycky padlo to, co mělo padnout jemu. Ta mince totiž měla obě strany stejný. Oliviére se vždycky dohadoval, když šlo vo kejhák a von chtěl, aby šlo vo kejhák jemu. Ale taky je možný, že fetoval adrenalin, aby se mu tady žilo líp.

V týhle písni jde taky vo kejhák.

Musí se to tak zpívat a často se při tom urve hlas. Hlavně takovejm tragédům, jako jsem já. Během ledna jsme nehráli a mně ochabnul hlasivkovej sval, takže když pak přišly zkoušky a nahrávání, tak přišly taky problémy.

Některý songy na týhle desce jsou fakt těžký.

A tak to jelo dokola. Urvání, nedoléčení, urvání. Takhle to probíhalo celou první půlku března. Vrcholem všeho byl koncert v Příbrami. Po šestý písničce jsem si myslel, že to už dál nedám. Začal jsem hrát Karmu a s pocitem, že je to naposled, a pak trapně ukončíme náš set, což se ještě nikdy nestalo.

Úplně nejvíc nasraně a zoufale jsem zařval a stal se zázrak.

Zaseklej hlas najednou povolil! A já si to následně užil jako dlouho ne. Vysmeknul jsem se jako ten hodnej pes. Lidi, kterejm povolily záda, mě teď asi chápou nejlíp.

Pak jsem sice dva dny jenom sípal, ale když se hlas nahodil zpátky, tak bylo cejtit, že už to bude dobrý.

Co napsat na závěr?

Na začátku písně Gigi jsou slyšet takový zajímavý zvuky, který tam vyrobil Ondřej z ťukání paličky do ráfku rytmičáku. Vždycky vidím bublinky ve sklenici, jak se odlepujou a letěj nahoru.

Myslím, že si Bibi dal to pivo jenom proto, aby moh pozorovat ty bublinky.

Kovový pade dorotovalo ve chvíli, když zabouchl dveře.

Pade tak lidi průměrně posílaj, když chtěj něco poslat, za stažení týhle desky.

Já jim za to děkuju-je to lepší než prázdný sítě.)