Historie //
jak to bylo s touhle songou?
Některý lidi přímo nesnášej slovo songa.
Od začátku našeho příběhu takhle říkáme písním.
„Ty vole, to je dobrá songa.“
Myslím, že šance, abychom začali říkat místo songa song, je stejně velká, jako že bychom začali říkat místo koncert kšeft.
Takže jak to bylo s touhle songou?
Zavolal nám Petr Nikolaev, že by chtěl, abychom hráli jako kapela v jedné scéně v jeho filmu. Celej den se točilo a my hráli dokola na playback naši píseň. Ještě ke všemu jsme museli předstírat, že hrajeme.
Peklo.
V rámci technického zvládnutí jsme museli dělat, že hrajeme jako úplně. Prostě do úplnýho ticha děláme my, jako že hrajeme, a lidi do toho museli doopravdy pohybově pařit, ale taky museli být absolutně potichu, aby bylo rozumět hercům.
Prostě to byla fakt vtipná pantomima!
Prostě.
Hluchoněmej by zaplesal.
No a jelo se to furt dokola a já si ze zoufalství začal pískat do akordů úplně jinou melodii. Pro sebe – to je jasný. Normálně bych ji za chvíli zapomněl, ale protože jsem již poučen z předchozích průběhů, tak jsem si ji nahrál na mobil. A z toho to celý vzniklo.
Šel jsem za nějakej čas po městě a vzpomněl jsem si na tu nahranou melodii. Vytáhl jsem mobil, pustil jsem, vypnul jsem to a začal jsem si to pískat. No a v tu chvíli mě to napadlo. Ta první věta. Nebylo ani moc pěkně ani moc hnusně. Byl prostě takovej ten podzimní den, kdy to ještě není úplná předzimní srágora, ale babák už je taky pryč.
Pískání ale zavánělo létem a táhlo celej ten den zpátky přes ten babák až do srpna. Pod javorama ležely krásný barevný listy a čekaly na to, až se rozložej a pohnojej toho, koho opustily. Poslední zbytky slunce se opřely do mýho ramena a bylo to, jako když dlouho tlačíš auto a ono poskočí a rozjede se.
Tak jsem si taky poskočil a pravda byla absurdní.
Krásný smutný den je tady.
Zatím byl spíš krásný. Střih. Někdy ani nevíš, co složíš. Právě v týhle chvíli se zrodil název naší desky, kterej velice dobře seděl k situaci, která nastala.
Už jsme o tom hovořili tolikrát, že to teď to rozhodně nebudu pitvat. Nejvtipnější na celý týhle písni je to, že na ni vznikly hned tři klipy.
První natočil Pítrs, ale museli jsme ho zrušit, protože to tam ještě nebyl pozoun. A s pozounem to nefungovalo. Druhej natočil taky Pítrs a já jsem si pak vymyslel, že to natočil náš kanadskej kámoš Nick Bellane u Pítrse doma na rozlučkovém večírku. Ale ten klip přišel až jako třetí v pořadí, protože pak sehnal Mejla Libora Martiníka a třetí pokus vyšel. Je to pěknej pokus a ještě ke všemu tam s náma hraje Lemmy.
No a ten Pítrsův druhej klip proběhnul jako třetí a ještě ke všemu je to nedodělaná verze, kterou jsem vypustil v domnění, že je to vypulírovanej majstrštyk.
Celá tato klipová anabáze celkem přesně dokumentuje chaotismus a podivínství naší party.
Uvidíme zda ještě vznikne čtvrtá verze:)
