KLID A MÍR A TICHOTady to někde je, /
tady to musí být. /
Break point nebo nic. /
Prchavý okamžik. /
A cítím, že to mám /
a můžu si to vzít, /
jen nevím, jak to říct. / /

Prostě klid a mír a ticho. / /

Tady to někde je, /
tady to musí být. /
Klíčový okamžik. /
Tady na konci. /
Já cítím, že to mám /
a můžu si to vzít. /
Jen nevím, jak to říct. //

Prostě klid a mír a ticho. //

INKOUSTOVÝ RUCEObě ruce od inkoustu. / Kam jen je mám dát? / Učitelka začala řvát: / „Dej je za záda!“ / A nad náma všema visel / spokojený Glum. / Moje máma, modrá branka, / zahrada a dům. // Už musím jít, / už musím zase dál, / jdu s pevnou nadějí / a to je má největší zbraň. / Jinou nemám! / Musím jít, / musím zase dál / a vše je, jak má být, / anebo tak, jak to nemá. / A já doufám. // Obě uši plný hluku / a zasaženej já, / nejsilnější okamžiky / klepou na záda / a nad náma všema nebe / a velkej žlutej zvon. / Babička má žlutej hřeben / s lady Dianou. // Už musím jít, / už musím zase dál, / jdu s pevnou nadějí / a to je má největší zbraň. / Já jinou nemám! / Musím jít, / musím zase dál, / a vše je, jak má být, / anebo tak, jak to nemá. / A já doufám. // Obě ruce od inkoustu. / Kam jen je mám dát? / Zvednu je až za oblohu, / ale nehodlám se vzdát. // Už musím jít, / už musím zase dál, / jdu s pevnou nadějí / a to je má největší zbraň. / Já jinou nemám! / Musím jít, / musím zase dál / a vše je, jak má být, / anebo tak, jak to nemá. / A já doufám. //

NÁKLAĎÁKJede náklaďák, / veze spoustu hlíny. / Za ním jedu já, / lítaj kousky špíny. / Tenhle náklaďák – / kdo ho asi řídí? / Možná Saruman / veze temný síly. // Hej, hej, Bunny – zvládnem ty hejty! / Obejmi mě – jsem tady po ruce. / Hej, hej, Bunny – pak je vyhodíme, / zůstanou tu ležet u silnice. // Zůstanou tak – nad nima mrak. / Zůstanou tak. / A černej pták si lítá. // Jede náklaďák, / veze těžkej kámen. / Motor, plyn a chlap, / tak ho tady máme. / Tenhle náklaďák / je silnej jak medvěd, / musíme ho dát, / musíme ho předjet! // Hej, hej Bunny – zvládnem ty hejty! / Obejmi mě – jsem tady po ruce. / Hej, hej, Bunny – pak je vyhodíme, / zůstanou tu ležet u silnice. // Hej, hej, Bunny, má jediná lásko, / už nejsme za ním – my máme náskok. / Horizont je volný / a silnice letí. / Tam někde za námi je on. // Tam někde za námi je on! //

LIMITYJe to, jako když odletí mrak. / Jako když zjistíš, že vlci už nejsou / za tebou a že ten rozjetej vlak / jsi právě stih / a že jsi naskočil. // Já vím, že mý srdce se zase otevírá / a cílový limity nejsou. / Já vím, že mý srdce není černá díra / a cílový limity nejsou! / Ale ony jsou. // Je to, jako když překonáš strach. / Jako když zjistíš, že žádný už nejsou, / že běžíš a že ten rozjetej vlak / jsi právě stih / a že jsi naskočil jako dřív. // Já vím, že mý srdce se zase otevírá / a cílový limity nejsou. / Já vím, že mý srdce není černá díra / a cílový limity nejsou. / Ale ony jsou – / hluboko na mým území. / Ale ony jsou – / zakopaný. //

SIKY ROMEROSiky chvíli nepije, / ale nebude to happy end. / Samota ho sejme – vyrazí. / Takže stojí na baru, / má tu svoji zábavu, / někdy ho z ní ráno zamrazí. / Někdo křičí: „Kde to je? / To, co bylo na stole?“ / „To je, brácho, ve mně,“ odpoví. // Je to Siky Romero, / mezi hardcorem a operou / je jeho život jak divoká karta. / Nyní pohled zaostří / a pak opustí samostříl, / ty nejchytřejší kecy boha Marta. / A možná je to fajn. // Siky chvíli nepije, / ale nebude to happy end. / Po pauze si lokne / a řekne: „Aááá.“ / Takže stojí na baru, / za a) tu má zábavu / a za b) tu má bráchu – barmana. / Možná že už za chvíli / ucejtí horký motýly, / jak lezou z břicha přímo do hlavy. // Je to Siky Romero, / mezi hardcorem a operou / táhne život jak divoký káči. / Kolem figur defilé, / my jsme tady a ty ne / a čas letí a někdy jen tak kráčí. / A možná je to fajn. // Je to fajn, fajn, fajn, / jede kombajn na Mont Blanc, / když se nezastaví, spadne, / je to jako jing a jang. // Je to Siky Romero, / mezi hardcorem a operou / táhne život jak divoký káči. / Kolem figur defilé, / my jsme tady a ty ne / a čas letí a on domů kráčí. / A možná je to fajn. //

MÍSTOJdu, pak autem jedu a totem mýho kmene / na zrcátku se kývá / jako duch, / jako nůž, / co jede dortem. / Jedu městem do cíle / a písničku si zpívám, / já jdu – jsem tady a ticho kolem / je jiným vesmírem / a já hostem, co se dívá. / Voyeur, pozorovatel a zvěd, / co děkuje, že tu je, / a ví, že málo času zbývá. // Hej! / Tady je to – máme to, / je to vážně daleko, / když je to tak blízko. / Hej! / Tady je to – dáme to! / Dáme to až na rekord. / Nebude to nízko. // Jdu – jsem tady a jdu životem mýho kmene / a on se na to dívá / jako duch – jako nůž, co jede dortem. / Jedu furt dál do cíle / a písničku si zpívám. // Hej! / Tady je to – máme to, / je to vážně daleko, / když je to tak blízko. / Hej! / Tady je to – dáme to! / Dáme to až na rekord. / Nebude to nízko. // Odlétaj do cíle. / Odlétaj černobíle. //

ROBÍ VALENTÝNDžentlmen bludy dámě / zásadně nerozmlouvá – to se ví. / Pohladí tvoje srdce / i mozkovou kůru šedou. / V létě i na Vánoce / vyslechne a zbytečně neradí, / nakonec klidně řekne: / „Lásko, já jsem vždycky s tebou.“ // Chci chvíli jako Robbie znít, / chci s tebou tančit a pak pít, / potom zas tančit a pak spát / jednou, dvakrát a tolikrát, / kolikrát budeš chtít. / Chci tady nechat svůj hlas znít, / chci s tebou tančit a pak pít, / potom zas tančit a pak spát / a žádný shut up, good bye a fuck, / to ne. // Džentlmen bludy dámě / zásadně nerozmlouvá – je jasný. / Nabídne vždy své rámě, / nabídne sebe, když je s tebou. / V létě i na Vánoce, / když svítí slunce nebo padá sníh. / Džentlmen vždy nabídne – / nabídne cesty, který vedou. // Chci chvíli jako Robbie znít, / chci s tebou tančit a pak pít, / potom zas tančit a pak spát / jednou, dvakrát a tolikrát, / kolikrát budeš chtít. / Chci tady nechat svůj hlas znít, / chci s tebou tančit a pak pít, / potom zas tančit a pak spát / a žádný shut up, good bye a fuck. // Tak si mě vem s mou duší šílenou, / jsem zajímavej – děti mě sežerou, / tak si mě vem – klečím na kolenou, / se podívej – jsem jako Jack Sparrow. // Tak si mě vem s mou duší šílenou. //

ZACHYTÁVAČPraskavý, nejasný signály / vesmírem letí rovnou sem. / Tady, kde jsem se zastavil, / je zachytávám – hlava, tělo, zem. / Praskavý, nejasný signály / ke mně míří – vím, že to není sen. / Tady, kde se vlak zastavil, / je zachytávám a potom odjedem. // V dálce, / v dálce. // Praskavý, nejasný signály / zase sílí – mám je za uchem. / Když jsem se s tebou seznámil, / tak jsem je cítil a prošel Nautilem. / Byly to rytmy noisový. / „Co tady děláš?“ jsi se zeptala. / „Jsem tady stejně jako ty / a zachytávám signály od mala.“ // V dálce, / v dálce. // Ani ne, ani ne, ani jemný. / (Je to mý bojový umění.) / Ani ne, ani ne, ani levný. / (Ani ne studený kamení.) / Ani ne, ani ne, ani jemný. / (Je to mý bojový umění.) / Ani ne, ani ne, ani levný. / (Ani ne studený kamení.) // Tady je, tady je, tady vem ji – / ruku a budeme spojený. / Tady je, tady je, tady vem ji – / ruku a budeme spojený! // Tady je – vem ruku vší silou! / Tady je – vem ruku vší silou! //

VÍŘI A ZÍVOVÉHustý dým. / Tady je ta hlava ledního medvěda, / evidentně pravá. / Pod ní ty a já, / první, druhá, třetí / antilopa Oribi. / Ulovil je asi soutěživý typ. / Jo, tak to bylo – drsný byl zákon jeho země. / Ano, tak to bylo, / zákon jeho země. // Ty a ty a ty, / kroky mílové. / Kloužou parkety, / kloužou do dalšího cíle. / Ty a ty a ty, / Víři a Zívové pod opiáty. / Za okny horký letní vzduch / a tady stojí čas / a všude kolem chlad. // Ta kůže a hlava ledního medvěda, / evidentně drahá, mi nahání strach. / První, druhá, třetí / antilopa Kob, / ulovil je svěží, soutěživý hoch. / Jo, tak to bylo – drsný byl zákon jeho země. / Ano, tak to bylo, / zákon jeho země. // Ty a ty a ty / v rovince cílové. / Kloužou parkety, / kloužou do dalšího cíle. / Ty a ty a ty, / Víři a Zívové pod opiáty. / Za okny horký letní den / a tady náš čas vyměřený. / A pak čau. // Ahoj! //

MARIÁNSKÝ LÉTOMariánský léto, / po nebi je čar, / brzy bude zima, / ale ještě hřeje žár. / Sedíme tu spolu, / já, ty, on a já / jsem tu jenom jednou / s třema chlapama. / Jeden řekne: „Hele, hele, zabrzdi!“ / Druhej usměje: „Seš to jenom ty!“ / Třetí se podívá, / jak umí jen on, / a všichni jsou ticho, / když trhnu kopřivou. // Tam někde ve mně zazní tón, / někdo tam zpívá za řekou, / cítím ty síly zuřivý / a trhám další kopřivy. / Tam někde ve mně zazní tón, / někdo tam zpívá za řekou, / cítím ty síly zuřivý, / ty, který potřebuju mít, / ty dobrý. // Mariánský léto, / po nebi je čar, / životy se pletou, / brzy budem tam. / Stojíme tu spolu, / já, ty, on a já, / jenom jedno tělo / s třema chlapama. / Jeden řekne: „Hele, hele, neblbni!“ / Druhej zachechtá: „To je dobrej hit.“ / Třetí se podívá, / jak umí jen on, / a pak už jsou ticho, / když trhnu kopřivou. // Tam někde ve mně zazní tón, / někdo tam zpívá za řekou, / cítím ty síly zuřivý / a trhám další kopřivy. / Tam někde ve mně zazní tón, / neposílej, co bolelo. / Cítím ty síly zuřivý, / ty, který potřebuju mít, / ty dobrý. //

ČLOVĚK S PŘEHLEDEMŘíkal mi týpek, / že prej kdybych chtěl, / tak bych moh bejt hodně slavnej / po celým světě. / Neříkal to jednou, / neříkal to jenom tak. / Jeho věta hučí hlavou, / začínám se ptát: // Proč // nezavolá MTV? / Nezavolá Madonna? / Nezavolá David Grohl? / „Ahoj, borče, to jsem já!“ / Nezavolá Johny Depp? / Nezavolá Mickey Mouse? / Nezavolá Steve Jobs? / (Ten už fakt nezavolá.) // To říkal chlápek / jako člověk s přehledem, / že je to tu na nás malý, / že my víc dovedem. / My víc dovedem. // A nezavolá MTV? / Nezavolá Madonna? / Nezavolá David Grohl: / „Ahoj, Márdi! I am já!“ / Nezavolá Johny Depp? / Nezavolá doktor House. / Nezavolaj – ne, ne, ne. / Jim taky nikdo nevolal. // Jim taky nikdo nevolal. //

NIČÍM NERUŠENÁ CHVÍLEPřes tamburínu to jede dál, / kladívko, třmínek, kovadlinka / a citlivá vlákna se ohýbají, / radostí se celá tetelí. // V této mé, ničím nerušené chvíli / nehraje Beethoven, / ale třeba Boys don’t cry / a elfové, taky skřítci, taky víly / zpívají jé, olé v mý hlavě, / ti se maj, ti se maj. // Přes tamburínu další a dál – / dál to tak míří do ucha / a citlivá vlákna se ohýbají / jako zralý klasy v obilí. // A v této mé, ničím nerušené chvíli / nehraje Beethoven, / ale třeba Boys don’t cry / a elfové, taky skřítci, taky víly / zpívají jé, olé v mý hlavě, / ti se maj, ti se maj. //