Audio //
« zpět na seznamkterý se podezřele houpou.
Na druhý straně je to lákavý
a nechci tam jít sám.
Zkoušíme dohromady,
balancujeme přímo za sebou.
Pod náma dítě v autě,
zvědavě si kouká na zázrak.
Nad ním je Stereoid,
nebo anděl Djooky.
Hoří jak lampion
a jeho šípy jsou zvuky.
Stereoid
Lou Reed zná detaily
a ty je taky znáš.
Jsou lana nad propastí,
který se podezřele houpou.
Na druhý straně je to lákavý
a nechci tam jít sám.
Zkoušíme dohromady,
balancujeme přímo za sebou.
Pod náma dítě v autě,
zvědavě si kouká na zázrak.
Nad ním je Stereoid,
nebo anděl Djooky.
Hoří jak lampion
a jeho šípy jsou zvuky.
Stereoid
Lou Reed zná detaily
a ty je taky znáš.
Teď musíš spát
a zadní sklo auta
je divný kino surreal
a teď musíš spát.
Myšlenka je butterfly
a miláček je hned po ruce.
Zazpívá ti lullaby
a pak se koukneš do lednice
a tam je Soňa Henie krasobruslařka,
když leží pode mnou
je hračka – hračka.
Myšlenka je butterfly
a miláček je hned po ruce.
A venku už zase padá sníh.
Naše nahý těla ležej na saních.
Situace není zoufalá,
v každým malým smutku je tralala,
A venku už zase padá sníh.
Naše ranní těla ležej na saních.
Situace není zoufalá,
v každým malým smutku je
v každým malým smutku je Stereoid
nebo anděl Djooky.
Hoří jak lampion
a jeho šípy jsou zvuky.
Stereoid
Lou Reed zná detaily
a ty je taky znáš.
My jsme všichni alien.
My jsme všichni alien.
Good bye.
Kterej asi vedle Niny, kterej dneska ulehne.
A Nina nic neví a má úzkej obličej,
Ani vlastně neví, ani vlastně neví,
O co tady jde.
Tahleta Nina na mě se dívá,
A neví co je splín.
Tak co jí ksakru říct.
Tahleta Nina na mě se dívá
A neví co je splín.
Vždyť cejtí jen svý štíhlý tělo.
V přeplněným autobuse každej z kluků myslí dál,
Že by si ji klidně, že by si ji klidně vzal.
A Nina nic neví a vůbec nic nechápe,
Ani vlastně neví, ani vlastně neví ,
O co tady jde.
Tahleta Nina na mě se dívá,
A neví co je splín.
Tak co jí ksakru říct.
Tahleta Nina na mě se dívá
A neví co je splín.
Vždyť cejtí jen svý štíhlý tělo.
to je moje město
v něm si chodím potácím
a někdy jsem zas tak dobrej
já jsem mimo san piego
to je moje město
mám různý špatný vlastnosti
ale někdy jsem výbornej
do górodu přišlo jaro
neproběhla sebevražda
na každým srdci visela
neprůstřelná vesta
a byla to estrada
tahle moje cesta
vznikaly krásný soukromý krátery
jak se země pohnula
jsme džamba a pojedeme mexico
buenos diaz amigos
do górodu přišlo jaro
neproběhla sebevražda
na každým srdci visela neprůstřelná vesta
do górodu totiž přišlo jaro
moje tělo to zaregistrovalo
úplně stejně jako vždycky
exploduju fantasticky
jsme džamba a pojedeme mexico
buenos diaz amigos
we are smoking kuwait marihuana!
přestávám se kontrolovat
když chci něco říct
tak místo slov vyletí z pusy
jenom modrej motýl
zuřiví snílci neztrácejí naději
vybíhaj z auta do mlhy
a intenzivně pátrají
čekám čekám čekám a ležím
úplně vyřízenej ležím a nechci nic
přestávám se kontrolovat
když chci něco říct
tak místo slov vyletí z pusy
jenom modrej motýl
zuřiví snílci neztrácejí naději
líbaj mě a do uší mi šeptají
jaká je šance že ti z hlavy
vyskočí další a kterými směry?
jaká je šance že mi z hlavy
vyskočí baletka honey bunny výborná
jaká je šance že mi z hlavy
vyskočí další a pošle mě do zítra
jaká je šance že mi z hlavy
vyskočí baletka honey bunny výborná
jaká je šance že mi z hlavy
vyskočí další a další a ještě jedna
a po nich hnedka indián řekne mi co nevím sám
chytni se za ruku je to blízko
někdy tma někdy tma
sekera ó náš pán sekera – vysílám
má vlastní ranní poluce
pomalu teče do ticha
zastaví a celá vysychá
tělo zvednu a přemístím
do koupelny a nemyslím
sprcha mě vodou sprchuje
kartáček v hubě vibruje
búrlaki na vólge!
zrcadlo je galerie a trochu kino
a v příběhu se neděje už vůbec nic
jsem hrdina westernu a jsem úplně mimo
z hlavy mi jedou búrlaki na vólge!
(ej úchněm anebo už ne?)
po ránu je apatický
ne že by mu to vadilo
ale je to stejný jako vždycky
cigáro v půl šestý
vyprovokuje jeho střeva
pak se nasnídá, oblíkne, rozloučí
to samý dělá jeho žena
automaticky se přemístí
do celkem dobře placený práce
dva prášky proti únavě
dobrou náladu nesmí ztrácet
uteče mu to stejně jako jindy
drobnosti vypustí z hlavy
důchodci vyklízej dopolední pozice
vylejzaj lidi jsou plný ulice
ženský jdou s taškama z masny
chlapi zase do továrny na sny
některý jsou nasraný
jiný jsou relativně šťastný
ženský jdou s taškama z masny
chlapi zase do továrny na sny
některý jsou nasraný
že nemaj svoje vlastní
ženský
(to je blbý)
pojď do lunaparku
a děda děda děda děda
je vyřízená troska
dědo dědo dědo dědo
pojď do lunaparku
a děda děda děda děda
rezignovaně mává holí
projíždějícímu vlaku
ve vlaku jedu já
a jedu si svůj absolutní
upocený dotek s lidma
proti mě sedí ukrajinec vovka
přemýšlíme o zpáteční cestičce
do maminky
pijeme kelímky
vodky
tak dědo tak dělej
tak pojď do lunaparku
seš mladej a skvělej
a nemáš na kahánku
vlak jede dál vlak jede dál
do cílový stanice lunapark
lunapark můj malej andílku
s nikým se vůbec nebaví
monotónní chůzi nemění
nezrychlí ani nezpomalí
peréz jde v davu ulicí
s nikým se vůbec nebaví
v parku potká dobrou náladu
a tak ji ihned otráví
uprostřed letního dne
vzduch se záclonou sotva hne
je právě pravý poledne
stín se ze země nezvedne
jde s otráveným výrazem
plive na rozpálenou zem
oči si stále schovává
za černým neprůhledným sklem
dneska je to jinak
obnažil jsem dásně
venku zuří liják
déšť je stále kostantní
nepřestává trvá
ze stěny mě sleduje
sophie lorenová
a každej den je stejná
včera bylo krásně
dnešek už je bídný
v nečinnosti očekávám
další dny a týdny
déšť je stále konstantní
nepřestává trvá
ze stěny mě sleduje
sophie lorenová
a každej den je stejná
sophie lorenová
visí na plakátě u mě doma
sophie lorenová
pohledem jí uhejbám
i love you?! i love you...
gdaňská garda do varšavy
si malá lenočka v ložnici
svlékla noční košili
promeškal jsem krupobití
právě jsem se trýznil nůžkami
odstřižené vlasy
padaly a padaly
právě když vjížděla
gdaňská garda do varšavy
si malá lenočka v ložnici
svlékla noční košili
listonoš zemřela a jeho oči zůstaly
ještě dlouho otevřené
ještě dlouho překvapené
roztočíme mrtvýho čápa nad hlavou
prolítne oblohou
zvedne se vítr a roztočí mlýny
já budu křičet
jsem jenom pistole která míří
na tvoji hlavu když se prohání
tam někde v sobě
schovaná za mříží
je tvoje duše jericho
a tvoje srdce je antarktida
letadlo přistálo na břicho
nasednem do něj a poletíme třeba
a tebe už vůbec nic nebolí
a tebe už vůbec nic nezajímá
z radia zabíjí london beat
pláž je celá tvoje-nikde žádnej arab
a tebe už vůbec nic nebolí
a tebe už vůbec nic nezajímá
v srdci máš náboj
a pistoli teď držím já a to je písnička jiná
prenatální blonďáček opustil svět
vanilkových doutníků a skořicových káv
a teď ležel schoulenej na dně sedadla
pak se probudil otevřel oči otevřel dveře
vystoupil pomalu se blížil
a najednou šel proti tobě
přistřihnete oční linky
rozervete hlavy a slepíte zbytky
z antarktidy do jericha
když ho budeš hladit tak ho můžeš zabít
seš víla lipís máš bílý auto
všechny nás vozíš a to máme za to
že známe heslo lipís mi káya
1982
jsem malý ýmo a ty jsi princezna
1982
nejlepší pop art - ledňáček, kofola
1982
brutální všechno - nejlepší vzpomínky
1982
nejlepší nohy - maminky, maminky
musíme vyrazit dveře
ale kdo je vyrazí
starej živel není doma
a mladej to neumí